are we really adults

Jsme opravdu dospělí?

are we really adults

Často se objevují různé rady, co bychom měli a neměli dělat jako silní a vyrovnaní jedinci. Co však podle mého názoru patří k chování dospělých osob? Co je podle vás typické pro dospělost? Možná vyzrálost, moudrost, zkušenost? Pro mě jde především o odpovědnost za sebe sama a své blízké, za svůj život.

Příklady, které uvádím níže jsou naprosto přijatelné v době našeho dospívání a hledání identity, patří k dozrávání osobnosti či hledání smyslu života. V dospělosti bychom se však měli určitému jednání vyhnout, protože ubližuje především nám samým.

Podle mého názoru jde o:

• Generalizovat

Někteří lidé považují svůj názor za pravdivý už z toho důvodu, že si jej myslí. Pravděpodobně tento názor někde slyšeli, možná jej převzali od svých rodičů, učitelů ve škole, kamarádů, možná z televize. Častokrát však tento názor nemusí být obecně platný. Místo abychom byli schopni přemýšlet v souvislostech, naslouchali lidem kolem nás nebo se snažili vidět věci z různých pohledů a vytvořili si vlastní obrázek, zobecňujeme, opakujeme názory druhých a odsuzujeme.

Třeba je to ještě pozůstatek výchovy našeho, podle mě ne příliš sťastného školského systému, kde se přemýšlení moc nepodporovalo. Jako dospělí bychom se měli snažit dívat se na věci z více úhlů pohledu a respektovat i odlišné názory a zkušenosti druhých.

• Jednat pasivně agresivně

Pomsta, pomluvy stejně jako ignorace nebo naschvály patří k chování nedospělých jedinců. Pokud máme tendence se takto chovat i po dovršení dospělosti, znamená to určité zaseknutí se v dětském vzdoru.

V dospělosti bychom měli mít dostatek náhledu, uvědomovat si, které způsoby chování v nás vyvolávají vztek, agresi nebo zoufalost a naučit se je procesovat způsobem, který bude zdravější. Měly bychom umět vyjadřovat svá přání a potřeby a nesnižovat druhé. Možná se nám to nepoadaří vždy, ale toto chování by mělo převládat. Dospělý jedinec by měl být schopný si přiznat svá slabá místa a své obrany a příkoří zastavit včas.

• Podléhat impulsům

V dospívání nám večírky, drogy nebo sexuální experimenty přijdou jako zábavné, jsou pro nás obohacující zkušeností, něčím novým, revoltou proti společnosti, rodičům nebo jen prozkoumáváním možností a rozšiřováním obzorů.

Pokud se však v průběhu dospělosti nic nezmění a my nadále pořádáme nekonečné večírky, nejsme schopni být věrní svému partnerovi nebo nadužíváme marihuanu či jiné drogy, je to na pováženou. Těžko můžeme vytvořit spokojený život či rodinu pokud nejsme schopni se vyvarovat nezdravého způsobu života, který má enormní dopad na naši psychiku.

• Nepřiznat si chybu

Jako malí či dospívající nemáme dostatek zkušeností poznat, že za naše problémy můžeme my sami. Nejspíš nejdříve obviňujeme druhé, s přibývajícími zkušenostmi bychom však měli dostat náhled na naše vlastní chování a být schopní reflektovat své chyby a poučit se z nich. Také bychom se měli naučit, že ať se k nám druzí chovají jakkoli, je vždy na nás, jakým způsobem na to budeme reagovat. Jako dospělí bychom měli umět uznat svou chybu a omluvit se za ni, ne ji donekonečna opakovat.

• Být sebestřední

Jako děti můžeme být egocentričtí a vyžadovat, aby se každý staral o nás. V dospělosti bychom však měli být schopni nejen přijímat, ale také dávat. Z dětské sobeckosti bychom měli dozrát do empatičnosti a vrátit společnosti, partnerovi nebo rodičům, co jsme dostali jako děti.

Pokud zůstaneme v dětském egocentrismu vyrostou z nás narcističtí manipulátoři, kteří budou druhé vysávat a těžit pouze z toho, co od nich mohou získat.

• Neřešit budoucnost

Nemít jasný cíl v životě, žít ze dne na den, bavit se a nemyslet na budoucnost, je v pořádku během dospívání. Čím jsme starší, tím více bychom si měli osvojit nejen prožívání přítomnosti, ale také myslet na budoucnost.

Nemít ve třiceti ani pořádnou práci, ani vzdělání a nevědět co od života chceme, mi přijde nepříliš šťastné. Samozřejmě, že nejde pouze o materialismus, jako spíš o schopnost být soběstačný a žít spokojený život, ať nás uspokojuje cokoli.

• Neustále mluvit o tom, co bychom měli

Jako dospělí bychom měli vědět, že naše činy mají větší váhu než slova. Neznamená to, že musíme vždy jednat aniž bychom své problémy nebo pocity probírali s ostatními. Na druhou stranu, pokud budeme neustále mluvit o tom, že je nutné se rozejít se svým přítelem, přestat pít nebo kouřit, začít sportovat, hubnout nebo se učit cizí jazyk a nic pro to neuděláme, nejspíš naše řeči druhé nakonec otráví. Všichni víme, co je pro nás dobré, jde o to, to realizovat.

• Obviňovat rodiče za náš život

Neustále se setkávám s tím, že spousta lidí je i v dospělosti schopna obviňovat své rodiče za všemožné těžkosti, které se jim v životě staly. A to i přes to, že jim kolikrát pomohli. Je pochopitelné, že jako děti vnímáme příkoří rodičů jako nespravedlivé. Máme problém se s ním vyrovnat, jelikož své rodiče chceme vidět dokonalé. Čím jsme však starší, tím více dokážeme vnímat rodiče jako obyčejné lidi, kterými ve skutečnosti jsou.

Hrstka z nás měla doopravdy dětství, které bylo natolik poznamenané špatným zacházením, že mají právo je za to odsoudit. Týká se to především zneužívání, fyzického týrání a podobných neomluvitelných příkoří. My ostatní bychom však měli být schopni se s chováním rodičů vyrovnat sami.

Možná, že naši rodiče neuměli správně projevovat lásku, možná byli příliš autoritativní, workoholici, alkoholici, materialisté nebo přecitlivělé hysterky. Měli bychom však mít na paměti, že vychovávat děti nás nikdo neučil. Naši rodiče dělali především to, co mohli nebo uměli. Proto bychom pro ně alespoň v dospělosti měli mít pochopení a dokázat jim odpustit křivdy, kterých se na nás dopustili.

Všechny výše zmíněné body jsou chování se kterým se běžně sektávám u věkem již dospělých jedinců. Píšu o něm proto, že má podle mého názoru poměrně významný dopad na naši psychiku.

Samozřejmě, že nikdy nebudeme perfektní a nejspíše se občas necháme strhnout k drobným prohřeškům proti naším dobrým záměrům, jde spíš o to, abychom se nenechali vláčet životem jako proudem. Abychom měli náhled na jednání, které ubližuje nám samým, dokázali ovlivňovat důležité události a žít svůj život podle sebe.

Comment Here

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.