Archiv rubriky: Zdravý život

Vytvořte si záchranou brzdu

vytvorte si zachranou brzdu

Když se zamyslím nad tím, kdy překračujeme hranice, napadá mě hned několik situací a důvodů, proč nám to občas “ujede” a zároveň několik způsobů, jak se vyhnout porušování našich záměrů. Podle mě se naše ochota porušovat hranice mění s věkem, zkušenostmi a možná snahou odstranit zbytečný stres ze života.

Kdy jste naposledy udělali něco, čeho jste později litovali? Co způsobilo, že jste svou hranici překročili? Jaké to mělo následky?

Podle mě často porušujeme své zásady, když jsme naštvaní, smutní, frustrovaní…tedy po delším stresu nebo pod vlivem emocionálně nabité situace. Naše rozhodování pak může být zkratkovité. Můžeme na druhé slovně zaútočit, jít se opít do baru a přehnat to nebo podvést partnera, s kterým nám to nefunguje, a chceme ze vztahu odejít. Překračování hranic však může mít i jiné příčiny. Například máme v danou chvíli posunuté vnímání vlivem alkoholu/drog či jiných látek, jsme lehkovážní, můžeme být ovlivněni našimi přáteli, kteří takové jednání považují za normální, může nás lákat zkusit něco nového či zakázaného, pocit vzrušení či adrenalin. Veškeré překračování hranic adrenalin částečně přináší, jenže kromě toho to přináší také spoustu nepříjemností. Uvedu dva příklady.

Alkohol – jdeme do baru a strávíme zábavnou noc s přáteli, tancujeme, poznáme atraktivního člověka. Druhý den máme hroznou kocovinu, ale pamatujeme si na fajn večírek plný zážitků a zábavy. Příště očekáváme to samé. Jdeme tedy znovu do baru, přeženeme to, nebavíme se příliš, utratíme moc peněz a druhý den je nám strašně. Řekneme si, že to nestálo za to. A tak se to střídá, dokud nedojdeme k poznání, že převažují negativní zážitky nebo si najdeme atraktivní alternativu, která uspokojí naše potřeby lépe. Někdy se to urychlí tím, že v opilosti uděláme něco, za co se dostatečně stydíme, stane se nám úraz, zdravotní problémy, případně máme jinou silnou motivaci. Znám pár lidí, kteří přestali pít tvrdý alkohol po skončení na aru s otravou krve, po nevěře v opilosti nebo když tančili nazí na stole před partou právníků. Každý má hranici jinde a každý si jinak užívá stav opilosti, proto někoho neláká popíjení vůbec, někdo pije často, ale nepřekračuje své hranice a někomu může alkohol způsobit velké problémy. O závislosti na alkoholu mluvit nebudu, tam už je překračování hranic o něčem jiném.

Nevěra – zde je to podobné, poprvé vám to možná přijde vzrušující, možná se stydíte nebo jen nedomyslíte důsledky, a pokud vám to projde, řeknete si, že se vlastně nic nestalo. Ale opak je pravdou. Něco se stalo, i když se to váš partner nikdy nedozví. Nevěra totiž ovlivní hlavně vás. Možná si po nevěře začnete říkat, že vám to prošlo, tak to zkusíte znovu. Možná budete znechuceni sami sebou, možná začnete litovat partnera, který nic netuší, možná budete muset lhát a narušíte tak důvěru mezi vámi, možná ze vztahu, který jste nebrali příliš vážně, vznikne dlouhodobý vztah a váš partner se to jednou dozví, možná člověk, s kterým jste partnera podvedli, bude chtít situaci řešit a začne vás kontaktovat. Život je nevyzpytatelný.

Co tedy dělat pro to, abychom své vlastní hranice překračovali co nejméně?

  1. Kde mám hranice? Uvědomte si, kde svou hranici máte…nepřejímejte hranice druhých, kašlete na to, co je správné podle sousedů, společnosti. Důležité je, jak se cítíte vy, pokud danou věc uděláte. Pokud jste rádi výstřední/nevěrní a nestydíte se za to, je to vaše rozhodnutí. Pokud se budete snažit dělat, co po vás chtějí druzí, ale sami s tím vnitřně nesouhlasíte, pravděpodobně budete překračovat hranice často. Ve vypjatých chvílích nebo v situacích, kdy se vaše kontrolní mechanismy oslabí, budete projevovat své pravé já. Raději se přijměte, než přizpůsobujte. Čím upřímnější k sobě budete, tím je pravděpodobnější, že budete šťastní.
  2. Co mi to přináší? Zamyslete se, z jakých důvodů hranice překračujete. Řekněme, že se opíjíte a předvádíte na večírcích nebo podvádíte svého partnera. Proč to děláte? Co si tím kompenzujete? Máte pocit, že normálně nejste pro druhé atraktivní? Chcete pozornost mužů/žen a jejich obdiv? Zkoušíte, co všechno vám projde? Pokud přijdete na to, co vám chybí, možná vás napadne jiný způsob, jak si naplnit tuto potřebu bez stresu a výčitek. Pozornost můžete získat třeba úspěšnou kariérou, hraním v kapele, s partnerem si můžete promluvit o vašich potřebách nebo si najít jiného, vzrušení můžete získat cestováním nebo extrémními sporty.
  3. Stojí mi to za to? Promyslete si, jaké důsledky bude mít, když hranici porušíte. A udělejte to ještě před tím, než nastane situace, která vás k tomu bude svádět. Pokud půjdete na večírek s tím, že chcete hlavně vypnout a hned z kraje do sebe začnete házet panáky, je větší pravděpodobnost, že vám to „ujede“. Pokud půjdete na večírek s tím, že se chcete pobavit, pít decentně a popovídat si se zajímavými lidmi, asi hned z kraje nezačnete dvojitou tequilou. Stejně tak, pokud se podíváte na rozhodnutí podvést partnera. Zamyslete se v klidu, jaká pozitiva a negativa by vám přineslo, kdybyste to udělali. Bylo by to tragické nebo je vám to tak nějak jedno? Jste schopni unést, že už po zbytek vztahu bude důvěra mezi vámi narušena?
  4. Co si nechci přiznat? Pokud máte problém s překračováním hranic v určitých situacích či v určitých náročných obdobích, je třeba řešit jádro problému, ne jen vaše jednání. Řekněme, že máte problém se vyrovnat s rozchody. Po nich se rychle vrháte to nových vztahů, které však rychle skončí a vy se pak cítíte zneužití a litujete toho. Případně po rozchodu pijete více alkohol a chováte se promiskuitně. Lepší než řešit, proč jsem šel na večírek a našel si tam partnera/ku na jednu noc, a jak tomu příště zabránit, bude si uvědomit, že po ukončení vztahu máte větší potřebu si dokazovat, že jste stále žádoucí pro opačné/stejné pohlaví a tohle chování není příliš funkční. Přináší pouze krátkodobé zisky a zároveň dlouhodobé ztráty. Můžete tedy místo vztahů na jednu noc začít poznávat nové lidi jiným způsobem – přihlásit se na seznamku, tango či frustraci vybít v posilovně.
  5. Udělejte si plán pro krizové situace. Víte, že bude pracovní večírek. Nechcete jej zakončit v deset večer pozvracením obuvi řediteli ani s recepční, která se na vás tak hezky usmívá každé ráno. Plánujte dopředu. Pokud budete na akci, kde je dostatek alkoholu, najezte se, nepijte tvrdý alkohol, víno prokládejte vodou. Případně pokud víte, že máte problém s alkoholem přestat, když začnete, nepijte vůbec. Někdy je jednodušší přiznat si, že určitým věcem je lepší se úplně vyhnout, než se neustále vystavovat nebezpečným situacím.

Pokud hranice překročíte a druhé to zraní, přijměte své chování a neste za něj odpovědnost. Pokud jste podvedli partnera a víte, že s ním nemá cenu pokračovat, jelikož vám na něm nezáleží, rozejděte se s ním. Pokud s ním chcete zůstat, buďte upřímní a přijměte opatření, aby se to již nikdy nestalo. Pokud jste se opili na večírku, dělali hlouposti a stydíte se za to, omluvte se a ujistěte druhé, že víte, že se stala chyba. Když budete své chování popírat a zlehčovat jej, nejspíš se bude opakovat. Pokud jej však přijmete a rozhodnete se postavit čelem k důsledkům, je větší pravděpodobnost, že příště již stejnou chybu neuděláte.

Jsme opravdu dospělí?

are we really adults

Často se objevují různé rady, co bychom měli a neměli dělat jako silní a vyrovnaní jedinci. Co však podle mého názoru patří k chování dospělých osob? Co je podle vás typické pro dospělost? Možná vyzrálost, moudrost, zkušenost? Pro mě jde především o odpovědnost za sebe sama a své blízké, za svůj život.

Příklady, které uvádím níže jsou naprosto přijatelné v době našeho dospívání a hledání identity, patří k dozrávání osobnosti či hledání smyslu života. V dospělosti bychom se však měli určitému jednání vyhnout, protože ubližuje především nám samým.

Podle mého názoru jde o:

• Generalizovat

Někteří lidé považují svůj názor za pravdivý už z toho důvodu, že si jej myslí. Pravděpodobně tento názor někde slyšeli, možná jej převzali od svých rodičů, učitelů ve škole, kamarádů, možná z televize. Častokrát však tento názor nemusí být obecně platný. Místo abychom byli schopni přemýšlet v souvislostech, naslouchali lidem kolem nás nebo se snažili vidět věci z různých pohledů a vytvořili si vlastní obrázek, zobecňujeme, opakujeme názory druhých a odsuzujeme.

Třeba je to ještě pozůstatek výchovy našeho, podle mě ne příliš sťastného školského systému, kde se přemýšlení moc nepodporovalo. Jako dospělí bychom se měli snažit dívat se na věci z více úhlů pohledu a respektovat i odlišné názory a zkušenosti druhých.

• Jednat pasivně agresivně

Pomsta, pomluvy stejně jako ignorace nebo naschvály patří k chování nedospělých jedinců. Pokud máme tendence se takto chovat i po dovršení dospělosti, znamená to určité zaseknutí se v dětském vzdoru.

V dospělosti bychom měli mít dostatek náhledu, uvědomovat si, které způsoby chování v nás vyvolávají vztek, agresi nebo zoufalost a naučit se je procesovat způsobem, který bude zdravější. Měly bychom umět vyjadřovat svá přání a potřeby a nesnižovat druhé. Možná se nám to nepoadaří vždy, ale toto chování by mělo převládat. Dospělý jedinec by měl být schopný si přiznat svá slabá místa a své obrany a příkoří zastavit včas.

• Podléhat impulsům

V dospívání nám večírky, drogy nebo sexuální experimenty přijdou jako zábavné, jsou pro nás obohacující zkušeností, něčím novým, revoltou proti společnosti, rodičům nebo jen prozkoumáváním možností a rozšiřováním obzorů.

Pokud se však v průběhu dospělosti nic nezmění a my nadále pořádáme nekonečné večírky, nejsme schopni být věrní svému partnerovi nebo nadužíváme marihuanu či jiné drogy, je to na pováženou. Těžko můžeme vytvořit spokojený život či rodinu pokud nejsme schopni se vyvarovat nezdravého způsobu života, který má enormní dopad na naši psychiku.

• Nepřiznat si chybu

Jako malí či dospívající nemáme dostatek zkušeností poznat, že za naše problémy můžeme my sami. Nejspíš nejdříve obviňujeme druhé, s přibývajícími zkušenostmi bychom však měli dostat náhled na naše vlastní chování a být schopní reflektovat své chyby a poučit se z nich. Také bychom se měli naučit, že ať se k nám druzí chovají jakkoli, je vždy na nás, jakým způsobem na to budeme reagovat. Jako dospělí bychom měli umět uznat svou chybu a omluvit se za ni, ne ji donekonečna opakovat.

• Být sebestřední

Jako děti můžeme být egocentričtí a vyžadovat, aby se každý staral o nás. V dospělosti bychom však měli být schopni nejen přijímat, ale také dávat. Z dětské sobeckosti bychom měli dozrát do empatičnosti a vrátit společnosti, partnerovi nebo rodičům, co jsme dostali jako děti.

Pokud zůstaneme v dětském egocentrismu vyrostou z nás narcističtí manipulátoři, kteří budou druhé vysávat a těžit pouze z toho, co od nich mohou získat.

• Neřešit budoucnost

Nemít jasný cíl v životě, žít ze dne na den, bavit se a nemyslet na budoucnost, je v pořádku během dospívání. Čím jsme starší, tím více bychom si měli osvojit nejen prožívání přítomnosti, ale také myslet na budoucnost.

Nemít ve třiceti ani pořádnou práci, ani vzdělání a nevědět co od života chceme, mi přijde nepříliš šťastné. Samozřejmě, že nejde pouze o materialismus, jako spíš o schopnost být soběstačný a žít spokojený život, ať nás uspokojuje cokoli.

• Neustále mluvit o tom, co bychom měli

Jako dospělí bychom měli vědět, že naše činy mají větší váhu než slova. Neznamená to, že musíme vždy jednat aniž bychom své problémy nebo pocity probírali s ostatními. Na druhou stranu, pokud budeme neustále mluvit o tom, že je nutné se rozejít se svým přítelem, přestat pít nebo kouřit, začít sportovat, hubnout nebo se učit cizí jazyk a nic pro to neuděláme, nejspíš naše řeči druhé nakonec otráví. Všichni víme, co je pro nás dobré, jde o to, to realizovat.

• Obviňovat rodiče za náš život

Neustále se setkávám s tím, že spousta lidí je i v dospělosti schopna obviňovat své rodiče za všemožné těžkosti, které se jim v životě staly. A to i přes to, že jim kolikrát pomohli. Je pochopitelné, že jako děti vnímáme příkoří rodičů jako nespravedlivé. Máme problém se s ním vyrovnat, jelikož své rodiče chceme vidět dokonalé. Čím jsme však starší, tím více dokážeme vnímat rodiče jako obyčejné lidi, kterými ve skutečnosti jsou.

Hrstka z nás měla doopravdy dětství, které bylo natolik poznamenané špatným zacházením, že mají právo je za to odsoudit. Týká se to především zneužívání, fyzického týrání a podobných neomluvitelných příkoří. My ostatní bychom však měli být schopni se s chováním rodičů vyrovnat sami.

Možná, že naši rodiče neuměli správně projevovat lásku, možná byli příliš autoritativní, workoholici, alkoholici, materialisté nebo přecitlivělé hysterky. Měli bychom však mít na paměti, že vychovávat děti nás nikdo neučil. Naši rodiče dělali především to, co mohli nebo uměli. Proto bychom pro ně alespoň v dospělosti měli mít pochopení a dokázat jim odpustit křivdy, kterých se na nás dopustili.

Všechny výše zmíněné body jsou chování se kterým se běžně sektávám u věkem již dospělých jedinců. Píšu o něm proto, že má podle mého názoru poměrně významný dopad na naši psychiku.

Samozřejmě, že nikdy nebudeme perfektní a nejspíše se občas necháme strhnout k drobným prohřeškům proti naším dobrým záměrům, jde spíš o to, abychom se nenechali vláčet životem jako proudem. Abychom měli náhled na jednání, které ubližuje nám samým, dokázali ovlivňovat důležité události a žít svůj život podle sebe.

Novoroční předsevzetí

New Year’s resolutions - Novoroční předsevzetí

Mnoho lidí si na konci roku dává různá předsevzetí. Mě to vždy přišlo tak trochu klišé. Jasně, od teď bude všechno jinak. Už nebudeme pít, kouřit, budeme každý den cvičit a k tomu si najdeme lepší práci a vyděláme spoustu peněz. Většinou nám však novoroční předsevzetí dlouho nevydrží. Letos jsem si však několik předsevzetí dala a dokonce více než kdy jindy. Máme si tedy prvního ledna od základu měnit život nebo je to hloupost?

Ohlédnout se za uplynulým rokem má smysl určitě. Co se mi loni povedlo? Co jsem už začal budovat a letos to musím dotáhnout do konce? Co nebylo nejlepší a příště raděj zvolím jiný postup?

Každý vnímá konec roku trošku jinak. Většina z nás se nejspíš lehce nostalgicky zamyslí nad všemi důležitými událostmi, které nás potkaly. Pokud byl uplynulý rok těžký, můžeme na sebe být hrdí, že jsme jej přečkali. Pokud byl úspěšný, můžeme se těšit, že budeme dál svůj úspěch rozvíjet. Pokud patříte k těm líným a nepříliš důsledným jedincům, jako já, tady je pár tipů, jak svá novoroční předsevzetí tentokrát dodržet.

Tipy na dodržení předsevzetí

1. Nedávejme si několik zásadních změn najednou. Pokud se rozhodneme, že od Nového roku přestaneme kouřit, pít alkohol, budeme denně běhat 10km a k tomu držet dietu, naše psychika tento nápor změn jen těžko unese. Zkusme začít postupně, krok za krokem, jedna změna totiž nastartuje ty další.

2. Nedávejme si extrémní cíle, které jedním porušením ztrácejí smysl. Pokud si dám předsevzetí, že už nikdy nevezmu cigaretu do úst, je velká pravděpodobnost, že to jedním pochybením hodím za hlavu. Stejně například s každodenním cvičením. Postupujme po malých krocích. Zkusme, místo „přestanu“, použít slovo „omezím“, místo „každý den budu běhat“, „budu se více hýbat“. To může znamenat každý den o jednu cigaretu méně, ale také o polovinu méně, nebo žádné kouření. Stejně tak s pohybem, můžeme vyjít schody v paneláku nebo trénovat na maraton.

3. Sepišme si vše na papír. Pokud si na Silvestra vymyslíme několik báječných předsevzetí, možná už druhý den nebudou dávat takový smysl, jako po požití několika sklenek alkoholu. Klidně počkejme, až se vrátíme do svých starých kolejí a pořádně si svá předsevzetí rozmyslíme. Pak se k nim můžeme kdykoli vrátit a odškrtnout si vše splněné, či je v průběhu roku doplnit o své další cíle.

4. Nezapomínejme na předsevzetí, která nám udělají radost, i když možná nejsou nezbytně nutná. Já jsem si je rozdělila do tří kategorií. Důležitá, středně důležitá a předsevzetí „for fun/pro radost“. Pokud si dáme pouze předsevzetí, která nejsou nijak zábavná, nebude se nám chtít s nimi vůbec začínat. Pokud tam však zahrneme činnosti, které nás učiní šťastnými sami o sobě, budou se plnit sama. Mezi mé „fun“ patří například pomoci neznámému člověku, dělat něco zcela nového, porušit pravidla, přihlásit se jako dobrovolník do nějakého projektu atp. Zkuste cokoli, dovolenou na horách, naučit se tančit, přečíst knížku, uvařit indické jídlo…

5. Odměňme se za splnění svých cílů. Je jedno, zda odměna bude večírek s přáteli, nový doplněk šatníku nebo hezký večer s. partnerem. Není potřeba čekat, až si někdo všimne změny, odměňme se sami. Můžeme nadšeně vyprávět svým blízkým, co už se nám povedlo a jaké nové zážitky máme. Třeba jim budeme inspirací.

6. Poslední rada je jednoduchá – Začněme! Je jedno čím nebo jak, ale je potřeba vykročit určitým směrem. Stačí malý krok, který bude znamenat začátek. Nakonec zjistíme, že je to mnohem snazší, než se nám původně zdálo.

Ať jsou vaše předsevzetí jakákoli, nebuďte na sebe příliš přísní. Více se zaměřte na posilování pozitivních vlastností a zvyků než na odstraňování negativních. Změny na sebe nenechají dlouho čekat. Hezký nový rok.