Proč milujeme nezájem ?

why do we love people not interested in usTo, že nás baví partneři, kteří nám nevyznávají lásku na druhém rande, nejsou lehce čitelní či se sami musíme o jejich přízeň snažit, je fakt. Můžeme zkoušet rozumem vysvětlit, jak chceme, proč by nás měl přitahovat zrovna ten hodný chlapec nebo to hodné děvče, někdy to však stejně nepomůže.

Než jsem začala psát tento článek, zeptala jsem se svých přátel, jaké téma by si chtěli přečíst. Jedna má kamarádka navrhla, ať napíšu o tom, proč jsou ženy závislé na mužích, kteří na ně kašlou. Když jsem se nad tím zamyslela, je pravda, že jich znám několik. A nejedná se jen o ženy zamilované do mužů, stejně to funguje i naopak.

Napadlo mě tedy několik důvodů, které by mohly vysvětlovat, proč nás zajímají ti, kteří se kvůli nám dvakrát nepřetrhnou.

Proudění energie

Proč nás přitahuje někdo, kdo nám občas svou pozornost věnuje a jindy ho vůbec nezajímáme? Pokud s někým navážeme prvotní kontakt a ten člověk se nám líbí, vznikne mezi námi určité napětí. Jsme jím přitahováni a on námi. Vzájemná energie musí však proudit oboustranně. Vynakládáme-li energii a z druhé strany se nám nic nevrací, nutí nás to vydávat ze sebe ještě víc, aby nedošlo k přerušení vztahu. Člověk, který nám uniká, nás přitahuje tím více, čím menší snahu vyvíjí. Začneme přemýšlet, jak ho zaujmout, vymýšlíme záminky ke kontaktu. Čím více se snažíme, tím méně jsme schopni kontakt přerušit a zároveň tím od sebe partnera odhíme. Nakonec se takový vztah podobá hře na kočku a myš.

Nedosažitelnost

To, co nejde jednoduše získat, je nám vzácné. Tohoto principu se hojně využívá v marketingu – proto je mnoho nabídek časově či kusově omezených, případně pouze pro některé. Stejné je to i s našimi partnery. Pokud je vidíme málo, museli jsme vyvinout enormní snahu, abychom je získali, nebo si nejsme jistí, zda se ještě ráno vedle nich probudíme, vyvolává to v nás pocit jejich jedinečnosti. Jsme schopni udělat téměř cokoli, abychom je získali či mohli alespoň nějakou dobu mít vedle sebe. Kdo by nechtěl být tím rytířem, který o svého vyvoleného musí bojovat? Proto se často zamilováváme do lidí, kteří jsou zadaní, nebo nám ve vztahu něco brání. Dává nám to zástupný pocit jejich nadřazenosti, nutnost překonávat překážky a případný pomíjivý pocit vítězství.

Pocit potřebnosti

Uzavřený partner, který se k nám chová odtažitě, nedokáže projevovat lásku či má problémy sám se sebou, v nás často vyvolává pocit potřebnosti. Nejsme schopni si připustit, že jsme udělali chybu ve výběru, a raději ho omlouváme. Čím méně o naši pomoc stojí, tím více tu pro něj chceme být. Jeho chování přikládáme příčinám, které se nás netýkají. My to přece musíme vydržet. Pokud je náš partner například rozmazlený a nedokáže chápat pocity a potřeby druhých, dáváme to za vinu tchýni, těžkému dětství, rozvodu rodičů… jen ne partnerovi samému. Promítáme si tak do partnera vlastní pečovatelské či mateřské sklony, obětujeme se pro něj, čekáme od něj vděk, který obvykle nepřichází.

Více nahttp://psychologie.cz/proc-milujeme-nezajem/