Rande s problémem
9576433541_121f0fa91b_cJak se zachovat, když vám vadí určité partnerovo chování nebo vaše polovička právě prožívá osobní potíže? V určitém okamžiku může přijít čas, kdy je třeba místo naslouchání, permanentní tolerance a pomoci začít ochraňovat své vlastní psychické zdraví.
Každý z nás si nese životem určitou zátěž. Nemusí to být na první pohled nic závažného – stačí vyrůstat v běžné rodině, kde vztahy nebyly zrovna idylické, či během života zažívat obtížné situace neporozumění, strachu či nejistoty. Každý se s těmito situacemi vyrovnáváme jinak. Co někdo vydrží a snadno překoná, může jiného dovést na pokraj zoufalství. Frustrující zážitky vedou často k potlačení emocí a nesprávnému zpracování zkušenosti či vytvoření únikového vzorce chování. Tím může být například útěk k alkoholu nebo drogám či agrese. Ale nejde jen o tyto zřejmé projevy psychických problémů. Často může jít o neschopnost navázat dlouhodobý vztah, snahu o přílišnou kontrolu ve vztahu, chorobnou žárlivost, lpění na partnerovi, neschopnost s druhými efektivně komunikovat… Pokud se takové chování týká nás a uvědomujeme si ho, jeho řešení je v našich rukách. Co když se ale týká našeho partnera? Jak mu pomoci – a jde to vůbec? Jsme za něj odpovědni a měli bychom mu být oporou v dobrém i zlém, nebo bychom měli především chránit sebe?

Pomáhat, nebo odejít?

Než přejdu k tomu, zda řešit partnerovy problémy či ne, chtěla bych uvést, na co se dnes dost často zapomíná: pro vztah dvou lidí je důležité dobře se poznat před jeho navázáním. V dnešní době všichni hledají rychlé řešení. Jedno dvě rande a začneme řešit, zda nám partner vyhovuje po sexuální stránce. Tím se často přeskočí mnoho kroků, které nás mohou před případnými problémy varovat. Rozhodně není dobré v začátcích vztahu přehlížet varovné signály. Tolerantní bychom měli být, až vztah navážeme, ne před ním. Příkladem může být, pokud se druhý do vztahu neangažuje od začátku tak, jak byste si představovali. Pokud budete tyto signály omlouvat jeho plachostí nebo potřebou si věci více rozmýšlet a ujmete se iniciativy sami, můžete pak trpět pocitem, že se vám partner dostatečně nevěnuje, celý vztah. Existují ovšem i jasnější signály, které jsme ochotni na začátku vztahu přehlížet a čekat, že se partner změní. Pokud váš partner tráví většinu víkendů pospáváním na stole v místní restauraci, denně vykouří několik jointů marihuany nebo má pověst nespolehlivého donchuána, pravděpodobně to neskončí ze dne na den. Sledujte partnerovo chování ve vaší přítomnosti, ale i v jiných souvislostech: mezi přáteli nebo ve vztahu k rodičům. Tento způsob seznamování je zdlouhavý, ale pro vztah výhodný. Samozřejmě do vztahu jít můžete i přes různé nedostatky, je třeba si ale dobře rozmyslet, zda jste schopni je tolerovat. Pokud víte, že vám bude například partnerova nespolehlivost vadit, hledejte dál. Uchráníte sebe i jeho od zbytečného stresu.

Záleží mi na tobě, ale i na sobě

Je třeba si uvědomit, že sami nikoho nezachráníme. Pokud máte pocit, že je na vás vašemu partnerovi pomáhat, není to pravda. Psychoterapeutka Andrea Mathews ve svém článku Rescuing the Rescuer takovou situaci popisuje následovně: „Zachránce musí pochopit, že doopravdy nikoho zachránit nemůže. Můžeme pomoci jen sami sobě, ovlinit jen sami sebe a kontrolovat pouze sami sebe. My nemůžeme zařídit, aby lidé něco udělali. Buď to udělají, nebo ne. Vždy se budou rozhodovat na základě vlastního žebříčku hodnot. Můžeme se snažit pomáhat, radit, kontrolovat, ale lidé vždy udělají to, co se jim zdá momentálně nejlepší, ať to je další drink, finanční bankrot nebo násilný vztah.“

Co tedy udělat můžeme?

Pokud jste ve vztahu, který je pro vás přínosem i přes některé partnerovi neduhy (a pro něj přes ty vaše), máte dvě možnosti.
  • Buď budete jeho chování tolerovat, nebudete ho na jeho chyby upozorňovat a budete dělat vše pro to, aby vztah fungoval.
Ač to tak nemusí na první pohled vypadat, někdy je jednodušší se s chováním partnera smířit a respektovat ho pro jeho jiné vlastnosti, než se tyto nedostatky snažit odstranit. Je možné, že pokud mu dáte dostatek prostoru, přijde si na to sám. Pokud vás však jeho chování neustále zraňuje nebo vám způsobuje stres a frustraci, nejspíš ho budete chtít řešit.
  • Druhá možnost je zkusit si s partnerem otevřeně promluvit o jeho chování a o tom, jak se ve vztahu cítíte.
Dejte mu najevo, že berete odpovědnost i na sebe, a neházejte veškeré problémy na něj. Mluvte o vašich pocitech, ne o tom, co podle vás dělá špatně. Když si partner žádné problémy nepřipouští nebo o nich mluví pouze v případě, že ho k tomu donutíte rozchodem nebo výhružkami (a po návratu se chová stejně), nejspíš nemáte šanci udělat nic a ze vztahu bude lepší odejít. Pokud si váš partner svoji část problémů uvědomuje, jste na dobré cestě, ještě však nemáte vyhráno. Mnoho lidí o svých neřestech ví, nechtějí však s nimi nic dělat. Raděj své chování omlouvají či bagatelizují. Zkuste svému partnerovi vysvětlit, že ho budete plně podporovat, musí však udělat první krok. Je-li partner změně a pomoci otevřený, zkuste navrhnout společné řešení problémů, ať již se jedná o pomoc odborníka, nebo nějaký jiný způsob. Záleží ale také na partnerovi: pokud chce s problémem bojovat sám, má na to právo. Důležité je nastavit určité časové hranice, v kterých očekáváte změnu. Pokud to neuděláte, můžete do konce života setrvat ve vztahu plném slibů, které se nikdy neuskuteční.

S partnerstvím neslučitelné

Každý má jiná očekávání – někdo touží po tom, aby jeho partner byl inteligentní, nezávislý, finančně zajištěný, někomu stačí, když bude spolehlivý nebo milující. Míra tolerance k partnerovi je také individuální a některé chování je hůře akceptovatelné v případě, že v partnerství máte děti. Podle mého názoru se dá překonat téměř vše, pokud však oba partneři chtějí. Můžete tolerovat občasné nevěry, alkoholové dýchánky, žárlivost nebo nespolehlivost, pokud vám to ovšem nepůsobí příliš velkou frustraci a pokud je možné se s partnerem domluvit na kompromisu či akceptovatelné míře. Některé chování je však dle mého názoru netolerovatelné:
  • fyzická či psychická agrese
  • ponižování či nerespektování partnera
  • neochota komunikovat a investovat do vztahu
  • lhaní o zásadních věcech
  • jakékoli nebezpečné či nezodpovědné chování, kterým riskuje nejen partner, ale také vy nebo vaše děti.
Nejsem zastáncem rychlých ukončení vztahů. Pokud cítíte, že máte s partnerem problémy, a nejste si jisti, co je způsobuje, zkuste zajít za odborníkem sami. Vždy se můžete poradit, co pro partnera nebo svoji pohodu můžete udělat pouze vy, jakým způsobem s ním komunikovat, a co už je na něm. Nikdy byste se však neměli přebírat úplnou odpovědnost za život vašeho partnera. To, zda bude chtít svůj problém řešit, je nakonec jeho rozhodnutí. Vy máte právo kdykoli ze vztahu odejít.